Náš skleník

Dnes bych se chtěla vrátit do jara 2024, kdy jsme stavěli skleník. 

Na zahradě jsme již měli základ od skleníku. Jen tam nebyly skla. Takže jsem se rozhodla, že se určitě musí využít. Navíc bydlíme v podhůří Orlických hor, takže to je na počasí často znát. Větší proměnlivost počasí, srážky, chladnější počasí (navíc máme chatu poblíž lesa od kterého jde zima). Takže pro nás je skleník opravdu užitečná záležitost. A tak začalo hledání skleníku, který bude pasovat na stávající základy. 

Přečetla jsem opravdu mnoho recenzí a různých diskuzí až jsem došla k německé značce Gutta. Vše jsem poctivě propočítala a vybrala typ Gutta Gardentec F3 z polykarbonátu. 

Manžel upravil základ aby byl v rovině a na to jsme poté začali usazovat a stavět skleník. V recenzích bylo psáno, že návod je dost složitý a občas nejasný. V pár komentářích jsem se taky dočetla, že pokud by skleník skládali podruhé, tak už budou vědět co a jak a čeho se vyvarovat. Pod to se mohu na sto procent podepsat. Některé kroky byly opravdu ve zvláštním, až bych řekla obráceném pořadí a musel to snad dělat někdo, kdo to snad nikdy neskládal. 

Skleník ale stojí už dva roky a zvládá všechno počasí. Opravdu silný vítr, déšť, kroupy, sníh, mráz i horko. Viděla jsem spoustu polykarbonátových skleníků, kde pro nepřízni počasí vypadly skleněné desky a tady vše drží opravdu bytelně. Takže kdo hledá opravdu kvalitní polykarbonátový skleník, tak mohu doporučit všemi deseti. ☺ 

Velikost jsme, jak už jsem psala, volili podle základu, který již na zahradě stál. Takže máme rozměr 2,28 x 2,27m. Takže pěkná kostička. ☺ .. V roce 2024 jsme ho kupovali bez pár drobných za 15 tisíc. K tomu jsem si ještě pořídila automatický otvírač okna, což je úžasná věc a tu také moc doporučuji. ☺

A tady pár fotek procesu "zrození" skleníku. ☺ .. Fotky zachycují realitu, takže roztahaný materiál, neupravenou zahradu, plevel, zarostlé stráně.. Takhle to bylo a v tuto chvíli, kdy se sociální sítě hemží samou dokonalou novou zahradou, upravenými fotkami a umělou inteligencí, to je skoro už vzácnost vidět tu "syrovou" realitu. ☺

Původní základ na skleník.

Nákup tvárnic na "nový" základ na původním starém základu.

Zde je vidět původní nosná zídka na skleněnou stěnu skleníku a nová z tvárnic. Ta je v rovině oproti původní. 

Proces hutnění namýchaného betonu. Beton jsme si mýchali v kolečku hráběmi. 

Zde již připravený nový základ. ☺

Skleník byl dodán v krabici. Teď jen rozdělit všechna polykarbonátová skla, lišty a šroubky. 

Přidělání základní lišty na betonový základ. 

Už se to rýsuje. A my už si můžeme lépe představit, jak to bude vypadat. ☺

Přidělávání bočních skel. 

Ještě než se stihly upravit dveře, tak proběhla zatěžkávací zkouška - první deštík. ☺ Zatím se musí do skleníku chodit téměr po čtyřech, protože je tam samozřejmě spodní lišta základová, která má být na zemi, ale nám se vznáší uprostřed průchodu. 

To je třeba vyřešit. Manžel kupuje ještě jedno polykarbonátové sklo od stejné značky a prodlužuje dveře o poslední díl. ☺

A zde je již výsledek. ♥

V návalu nadšení jsem to samozřejmě trošku přehnala a skleník přecpala ho sazeničkami. :-D

A toto už je první úroda. ☺ Obdobná byla loni a letos je úplně úžasná. Hlavně okurky jedou jak nikdy. ♥

E.

Zahrada, přístavba chaty, státnice

Zdravím, 

tak tu máme další rok. Nechce se mi věřit, že je to tak moc velká doba, co jsem přidala poslední příspěvek. Nevím, jestli budu přidávat pravidelně, ale měla jsem chuť sem zase zavítat, tak jsem tu. ☺

Zřejmě to tak uteklo, protože jsem teď poslední dva roky dřela, abych si při práci na plný úvazek dodělala magisterský titul. Ten mám již pár týdnů v kapse a najednou můj potlačovaný kreativní duch zase začíná ožívat. ☺ 

Můžu vám říct, že dodělávat si vysokou školu při práci je opravdu náročné. Velice obdivuji všechny, kteří to uskutečňují ještě s dětmi. Bakaláře jsem taky dělala dálkově, ale to nebyla až taková zabíračka. 

Každopádně, co je vlastně u mě nového. Teď se velice věnuji a naši zahradě. Máme to s manželem krásně rozdělené - on staví chatu a já tvořím zahrádku. Naše zahrada byla celkem zarostlá, je do prudkého svahu a plná různých kamení, plevelu a dalších zahradnických lahůdek.

Kdo má na zahradě třeba jen mírný svah, tak mi určitě dá za pravdu, že taková práce je samozřejmě ztížená tím, že než se něco vytvoří, tak se většinou musí kopat, převážet hlína a nakonec to může skončit tak, že se hlína zase vozí zpět. Dá se říct, že takto na zahradě děláme téměř vše. Vždy manžel někde kope nějaký základ (ano, ať žijí opěrné zídky) a odkope mraky koleček hlíny a poté je třeba ji zase z části dosypat (například jako výplň za opěrnou zeď), takže zase mraky koleček zpět. ☺ Ale zase se říká, že zahrady ve svahu jsou zajímavé. Mě to přijde jako cena útěchy za tu dřinu. Kdybychom měli zahradu placatou, tak bych se  nezlobila. ☺

Jak už jsem psala v úvodu, můj blog samozřejmě není to jediné, co stálo ladem, když jsem se učila. Zahrádka, chata i byt si žili svým životem hlavně v období posledního půl roku, kdy jsem se opravdu intenzivně učila. Takže na nic moc nebyl čas a to stačí pár dní či týdnů a začne se vše kupit. Takže se vším postupně prokousávám. 

Kytičky i skleník jsem si zasázela, ale doteď jsem je nehnojila. Takže jsem před týdnem vzala Kristalon plod a květ. Jelikož mám vyvýšený skleník, tak jsem koukala především na úrodu ve spodní části rostlin a nějak jsem nevěnovala pozornost vrškům. Až když se začaly rajčata kácet, tak jsem zaregistrovala, že jsou tak vysoká, že se kácí podél střechy. Takže jsem se pustila do té džungle, která tam za týden stihla vzniknout. 

Moje džungle, než jsem ji zkrotila. A první výborné rajčátko rovnou jako svačinka k práci. Jinak vidíte ty prodřené špičky rukavic? Komu se to taky stává? Nejlépe se mi pracuje v takovýchto slabších rukavicích, ale bohužel nic nevydrží a vždy je brzo prodřu nehty. ☺

Okurkám se letos moc daří. Mám radost. Zatím  jen jednou stříkané proti plísni. Snad to vydrží. Mám 2 rostlinky hadovek a 2 rostlinky nakládaček. 

Papriky mám jen dvě rostlinky, ale mají krásné plody. Jednu jsem už sklidila a byla vynikající. 

Uprostřed - mini rajčátko odrůdy Vilma. Hodí se i do květináčů nebo na balkóny. Tam jsem ho zkoušela, když jsem pěstovala v lodžii před tím, než jsme měli zahradu. 

Rajčátka už pomalu dozrávají. Mám letos 4 keříčky a úplně to stačí. Vše má svůj prostor a není s tím tolik práce. I tak bude dost plodů. 

Zkrocená skleníková džungle. 

Také jsem přesadila jahody z venku takto do truhlíků a do skleníku. Uvidíme jak se jim to bude líbit, ale venku jim to moc nešlo (přes zimu i hodně mrzly chudáci) a taky neměli tolik závlahy jako budou mít takto v květináči. Přeci jen skleník zalévám víc než venkovní rostlinky (v našem kraji celkem prší, takže tak často zalévat nemusím).

Manžel se pustil do pro něj nepříjemné práce - střechy. Napojujeme původní chatu a na této nové přistavené části jsme položili střechu a právě dnes přidělával oklapy (což bylo dost příhodné, protože navečer začalo pršet).

Také pohled zepředu na přístavbu, která je zapuštena z části do země. 

Na oblouku mi nádherně rostou růže. Koupila jsem je asi před 2 lety u Starkla. Měla to být taková, jak říká můj muž, babičkovská růže pudrově růžové barvy. Název Nahéma. Ale je z ní nakonec růže takovéto světle růžové barvy. Zajímavé je, že u ni mám cedulku a skutečně tam je nahéma. 

To to je obrázek vypůjčený z internetu - takto měla růžička původně vypadat. Tak nevím, kde se stala chyba. Ale mám dvě a obě jsou v růžové barvě, jakou mám na mé fotce. 

Ještě jeden pohled na celý "růžový oblouk". Také na sklizeň a hotovou střechu. ☺

Přístavba je na jedné straně delší o 1 m, oproti původní části. Hádejte kam bude toto malé okénko. Do koupelny a na wc. ☺

Tak to jsou naše letní dny, které jsou si velmi podobné, ale nám to nevadí a máme to tak rádi. Většinou je trávíme na našem milovaném místě - zahradě s chatou. A tvoříme si svépomocí své milované místo. ♥

E.