Mám tu jeden trochu zapomenutý článek, který jsem před časem nedopsala. :-)
Asi před 3 týdny jsem byla s rodiči na výletě na kolech na nedaleké květinové trhy na nově opravený hospital Kuks. :-)
Já mám hrozně ráda květiny a celkově mám ráda přírodu (až na některý hmyz a pavouky - viz předminulý článek :-D ) a příjde mi, že čím jsem starší tím mě to k ní více táhne.
Zjistila jsem, že je pro mě největší relax sedět na zahradě na houpačce a číst si knížku nebo jen tak sedět a pozorovat chvíli přírodu a její dění. :-) ..Možná se to někomu bude zdát staromódní, ale je to tak.
Také mám moc ráda různé trhy, takže jsem se na ty květinové těšila. S mamkou jsme si koupily nějaké bylinky.
Klasiku jako je šnytlík, petrželka, libeček máme každý rok. Letos jsme si koupily v zahradnictví ještě mátu, meduňku a bazalku.
Na trzích jsme tedy pokukovaly hlavně přírodním sladidle - Stévii. Měli ji tam a hned vedle ní měli i Lipii..Stévií znám a chtěla jsem ji už delší dobu (dočetla jsem se o ni ještě dřív než začala být tak populární a než s ní začaly sladit různé firmy na limonády a sladkosti - což je jen dobře!), ale o Lipii jsem ještě neslyšela.
Hned jsme se s mamkou informovaly, že se jedná o rostlinku, která obsahuje, stejně jako Stévie, přírodní sladidlo. S tím rozdílem, že je ještě sladší než Stévie. :-)
Už ji máme zasazenou v závěsném květináči (tak jak je doporučeno na této stránce, na které jsem si o sladké Lipii přečetla základní informace) a těším se až ji vyzkouším. :-)
Ještě vkládám pár fotek z trhů a taky pár fotek jara, které už odkvetlo. :-)
dneska jsem si nachystala článek o čištění oblíbeného kartáče na vlasy Tagnle Teezeru. :-)
Návod jsem si našla na internetu. Koukla jsem rovnou na video a všechno udělala přesně podle návodu a je to vážně super. :-) Stačí Vám jen kartáček na zuby, sprchový gel a voda. A zabere to asi jen 5 minut. :-)
Vkládám koláž fotek při čištění. Neděste se těch vlasů tam, trochu jsem to naaranžovala aby pak byl kontrast mezi čistým a ,,zavlasovaným" kartáčem opravdu vidět.
Ještě vkládám video s návodem, podle kterého jsem hřebínek čistila. :-)
Většinou, když člověk bydlí v baráčku, tak ho nějaký pavouček či jiný ošklivý hmyz nijak zvlášť nerozhodí. Já bydlím v bytě a tak nejsem moc zvyklá na tyhle, pro mě hnusné, příživníky.
Máme chatu, na kterou už od mého dětství jezdíme, takže jako malá jsem si hrála na šnečí školu a sbírala šneky, kteří vyrazili po dešti. Párkrát mě štípla vosa, jednou dokonce včela. Štípance od komárů mi "zdobí" nohy a ruce každoročně a jednou mi na rameni dokonce přistála sršeň (což bylo vážně šílené, protože jsem byla malá a moje prababička mě nakrmila povídačkami o tom, že když člověka kousne, tak umře, takže si dokážete představit moji smrt v očích :-D ..mimochodem shodou náhod jsem si z čisté zvědavosti četla článek na internetu o sršni mandarínské, která dokáže svým jedem člověka dokonce umrtvit..)..Kdejaký hmyz mě tedy nerozhodí, ale na pavouky jsem si do teď nezvykla.
Proto jsem se zamyslela, jestli náhodou netrpím arachnofobií.
To bylo tak. Bylo krasné slunné jarní ráno a já zametala terasu u nás na chatě. Aby mi to šlo líp, rozhodla jsem se, že si k tomu zametání pustím rádio. Vzala jsem ho v domnění, že si ho přenesu ven abych lépe slyšela. Jak jsem ho nadzvedla odkryla jsem hnusné pavoučí doupě.
Samozřejmě, že se celá chata na jaře gruntovala, ale stačí mít chvíli otevřené dveře a pavouk využije situace, přeběhne dovnitř a už se těší, že si tam postaví nějakou hnusnou pavučinu :-/ ..
Kdyby to byl malý pavouček nebo pavouk sekáč, tak by to ještě šlo, ale tohle byl snad nějaký příbuzný tarantule, protože byl vážně hnusný a obří.
A už to začalo.. pocení smíšené s husinou po celém těle a ten pocit, že vám pavouk leze mezi vlasy i když ho nespouštíte z očí a víte, že je stále na svém místě.
Byla jsem sama. Rodiče v tahu, nikdo blízký nebyl v dosahu a tak na mě padla akce zneškodnění té příšery.
Možnost zadupat ho pantoflem, byla nemyslitelná hned ze dvou důvodů. Pavouk byl v rohu a tak by nešel šikovně zneškodnit a kdyby vyskočil určitě by skončil na pantofli a to bych tedy rozhodně nechtěla -fuj! Druhý důvod proč jsem ho nemohla zabít bylo to, že mi ho bylo líto.
Další možnost - schovat ho pod skleničku, jsem zamítla hned jak mi bleskla hlavou, protože tím, že bych na něj musela položit skleničku, bych se k němu dostala moc blízko..a co kdyby vyskočil?!
Třetí možnost bylo vysát ho vysavačem. To jsem taky udělala. Sice mi ho bylo líto, ale nenávist a strach zvítězil a tak jsem ho vysála.
Taťka mi vždycky při jarním úklidu chaty, kdy jsem pavouky vysávala říkal, že se udusí, takže jsem byla klidná když jsem vypnula vysavač, protože jsem věděla, že z něj na 100% nevyleze a nepomstí se mi. Nevím jestli si to taťka jen nevymyslel, protože mu všechno zbaštím, ale při pohledu do nádoby na prach (nemáme sáčkový vysavač) jsem viděla, jak se tam ten pavouk hýbe a leze tam! Překvapilo mě to, že se neudusil a na jednu stanu jsem měla radost, že jsem ho nezabila. :-D ..Nádobu jsem samozřejmě neotevřela a počkala jsem až někdo přijde a radši ji vyprázdní sám. Vysavač jsem pro jistotu dala ven, kdyby pavouk vylezl trubicí ven z vězení. Čas od času jsem zaklepala s vysavačem abych viděla ty hnusné nožičky, jestli tam ještě je a není někde v půli cesty v trubici na vysávání.
A tak jsem tam tak seděla na terase, čekala až někdo přijde a vyklepe ho ven daleko od chaty a napadlo mě jestli opravdu netrpím arachnofobii.
Udělala jsem si samozřejmě diagnózu podle wikipedie a musím uznat, že nějaké příznaky tam jsou (husina, nervozita, pocení), ale řekla bych že takové má většina populace. Kdybych ji totiž měla, pavouka bych asi nedokázala ani zneškodnit. :-D..
A proč se vlastně lidé bojí pavouků.
Jedna věc, která mě nejvíce zaujala byla, že malé děti to vidí u svých rodičů (především asi maminek) a tak mají už od malička naučeno, že když se vidí pavouk, tak se ječí a volá o pomoc. :-D :-) ..Samozřejmě jsem si vzpomněla na mamku, jak to dělala úplně přesně jak bylo psáno v tom článku. Teď už se jich tolik nebojí a dokonce to byla ona, kdo vyklepala nádobu s pavoukem a pustila ho na svobodu. :-D :-) ..
A já doufám, že se to odnaučím do doby, než budu mít vlastní děti, aby pak nebyli takový poseroutkové jako já. :-D :-)
Závěrem musím uznat, že moje smýšlení o pavoucích je trochu naivní a paranoidní, ale takhle to u mě s pavouky už chodí. :-)
Připadala jsem si jako Ron :-D
Taky se tak štitíte a bojíte pavouků nebo jiného hmyzu?
